Květnoví zmrzlí muži ještě trochu úřadují, ale už nastává ideální čas, na plánování dovolených, nebo prodloužených víkendů. Během našeho redakčního cestování za vínem a gastronomií, jsme objevili spousty zajímavých míst, které vám postupně budeme, jako tipy představovat. Tentokrát jsme zavítali do Slovinska, malé země, co do rozlohy i počtu obyvatel, ale překvapivě rozmanité. Milí lidé, krásná vína a domácí gastronomie, která je hodně blízká našim chutím.
Jižně od Mariboru, necelou půl hodinu autem, romantickou kopcovitou krajinou, dorazíte do vesnice Planica nad Framom. V nadmořské výšce kolem 700 metrů nad mořem, vás navigace zastaví před upraveným stavením s hostincem a hospodářskými budovami kolem. Pod pergolou obalenou vínem usedáme k výhledu na zahradu plnou květin, ovocných stromů a záhonů. Na stole se objeví teplý slaný koláč se sýrem a domácím špekem, zdobený jahodami…
Farma při Kovačniku.
Kořeny Kovačnikova rodu pocházejí z roku 1824, podle některých údajů dokonce už z roku 1770. Název chalupy „Kovačnik“ je tak přenášen z generace na generaci a dodnes se zachoval, přestože se příjmení rodiny hospodářů v průběhu času měnilo. Poslední tři generace se o farmu stará rodina Šternů.
Všichni se podílí na práci na statku. Ženy Angelca a její snacha Barbara se starají o zeleninovou a bylinnou zahradu. Vaří hostům, pečou chléb a místní vyhlášené bábovky, vyrábějí domácí marmelády a sirupy. Mužská část zastoupená synem Danilem a tatínkem Janezem pečuje o hospodářská zvířata a pracuje na loukách, polích a v lese. Rodina chová 40 krav, prasata, slepice, králíky, koně a berana. Mladý hospodář Danilo převzal hlavní otěže od svého otce v roce 2008. Ten má nyní na starosti Kovačnikovy masné speciality, maso pro kuchyni, sušené klobásy, salámy a spoustu dalších dobrot.
Zahrada je opravdovou chloubou rodiny. Hosté nejradši sedávají ve stínu pergoly před domem, nebo přímo na zahradě. Pod rozložitou hrušní popíjí víno či kávu. Děti si hrají v dřevěném domku, nebo objevují přírodu. Na zahradě najdou vedle hřiště a výběhu s poníkem, záhony sezónní zeleniny a více než 60 bylin s tabulkami se jménem i způsobem použití v kuchyni, či lékařství.
Péče o zahradu byla dokonce oceněna v roce 2016 Zahradnickou společností Maribor, která udělila nejvyšší uznání – Crystal Rose, na které jsou majitelé náležitě hrdí.
Nás zajímala hlavně gastronomie a vína.
Angelca rozhodla, že musíme ochutnat celý jídelní lístek. Tradiční recepty se dědí z generace na generaci a k tomu rozmanité štýrské pochoutky. „Veškeré pokrmy jsou z naší farmy, co nevypěstujeme a nevyrobíme, kupujeme od okolních farmářů, třeba víno máme tady od sousedů“ upozorňuje paní domu a začíná nosit na stůl. „Výměnný obchod“ na horách funguje dobře.
Tatínek Janez rozhodně není na vejminku, jeho pochoutky na prkénku vypadají víc než lákavě. A k tomu nemůže chybět samozřejmě domácí teplý chléb. Následují polévky. Drůbeží vývar s tradiční zavářkou v podobě palačinkových rolek nakrájených na tenké plátky by posloužil i jako samostatné jídlo a to ještě netušíme, co všechno máme před sebou. Jarní polévka podávaná se šneky z listového těsta zapečeného s bylinkami má zase krásnou svěží chuť.
Následuje přehlídka místních specialit, v nichž se opět odrážejí chutě hor. Sýr, maso a samozřejmě zase spousta bylinek, pokrmy pro hory dostatečně vydatné, ale zároveň vyladěné do posledního detailu a lehké v chuti.
Přílohy se opět podobají našim, jen tu najdeme víc zeleniny. Šťouchané barmbory a palačinkové rolky sice vypadají na první pohled jako naše knedlíky, ale to je podobnost čistě náhodná. Výtečné domácí krokety jsou zase vtipně vytvarovány do podoby hrušky.
Kroupy a houby! Což jsou suroviny, se kterými vůbec Slovinci pracují moc rádi. Chutí tahle příloha velmi připomíná našeho vánočního Kubu. Kroupy v nejrůznějších podobách se ve slovinské kuchyni objevují jako příloha u mnoha jídel a jaká je to dobrota jistě potvrdí všichni, kteří milují naši „nastavovanou“ kaši.
Některé kombinace nás ale překvapily. Například domácí vepřová panenka podávaná s jahodami ze zahrady a s jahodovým chutney. První ochutnání bylo plné zvědavosti, ale pak už to jelo. Pro nás zvláštní spojení, ale díky chuťové souhře sousta klouzala do krku slušnou rychlostí.
Závěrečná tečka: sýrový koláč. Chuť příjemně slano-sladká, respektive mírně slaný koláč, oslazený a s domácím džemem. Zatímco jinde, vám na závěr nabídnou dezert nebo sýr, tady máte obojí v jednom. A fungovala to zase výtečně.
Z původně plánovaných dvou hodin se návštěva natáhla na bezmála pět. Tak ještě rakije na rozloučenou… a potom už jen „odvalit“ se od stolu. Stejně jako jídlo, i loučení se protahuje. Protože tam, kde se dobře jí, vznikají i drobná (či větší) přátelství. Určitě se vrátíme!
